Hlavní menu
  Novinky
29.05.2016: 9.Ždírecký okruh -   Ždírec nad Doubravou - 4. 6. 2016
Odjezd z Jihlavy hl.n. 6,05 hod. Příjezd do Ždírce 7,44 hod. Odjezd ze Ždírce 13,15 nebo 15,19 hod. Příjezd Jihlava 14,37 nebo 16,37 hod. Pěší trasy 10, 20, 30km Cyklo trasy 25, 35, 50km Start 7.00 - 10.00 Klubovna Sboru dobrovolných hasičů. Cyklo J. Veselý, pěší J. Kaman

19.05.2016: Placení výletů
Placení výletu Lysá hora – Polské Beskydy 25. - 26. 6. 2016 a výletu do Rabštejna nad Střelou 11.6. 2016 V úterý 31. 5. 2016 od 9,00 - 11,00 hod., odpoledne od 15,00 – 16,00 hod. se bude platit výlet na Lysou horu a Polsko. Cena výletu je pro členy KČT Čeřínek 660 Kč (550+110 lanovka), pro ostatní 810 Kč (700+110 lanovka). Vezměte si sebou občanské průkazy!!! Cena výletu Rabštejn nad Střelou 300,- Kč

19.05.2016: Po rozvodí řek Jihlavy a Oslavy na Panský Kopec
Vycházka 28. 5. 2016 Odjezd: Jihlava autobusové nádraží st. č. 15, čas 6,45 hod. Příjezd Řehořov: 7,04 hod. Trasa: Řehořov-Kamenička-Panský kopec-Zámeček Zátiší- Dolní Smrčné 16km. Odjezd Dolní Smrčné: 13,59 hod. Příjezd Jihlava: 14,23 hod. Pití a jídlo s sebou!!! Restaurace po cestě nejsou. Vycházku vede František Smejkal
  Chata Čeřínek
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Reklama
Jeseníky 2011
Už léta jsme chtěli uskutečnit týdenní pobyt v Jeseníkách. Letos jsme se konečně vypravili.

Manželé Dörerovi domluvili ubytování na chalupě Dopravního podniku ve městě Jeseník od 24. 9. do 1.10. 2011. Pět aut naložených třinácti lidmi, třinácti koly a s pořádnou dávkou podzimního, ale letně teplého sluníčka vyjelo z Jihlavy po 10. hodině a pohodově dojelo před druhou hodinou na místo. Po vybalení a krátkém seznámení s pravidly ubytování jsme se prošli po městě Jeseník a večer při společném posezení v jednom z pokojů jsme si naplánovali činnost příštích dnů.
před odjezdem z Jihlavy

v Jeseníku

náměstí v Jeseníku

Vodní hrad


Neděle 25. 9.
Ráno nás vytáhlo slunce brzy z pelíšků a v 9 hodin jsme byli připraveni zdolávat kopce Jeseníků. Jak se později ukázalo, daly nám tedy zabrat. Hned na začátku jsme se šplhali do Lázní Jeseník a pak do Lipové. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. První volila kratší cestu zpět do našeho dočasného domova, druhá pokračovala po hřebenech a pak dolů přes Vápenou, Žulovou a Javorník do Vidnavy. Na náměstí ve Vidnavě jsme se na chvíli zastavili, že si něco dáme v restauraci Na Rynku. Po chvíli posezení ale náhle idylka skončila. Zdeňku štípla vosa do nohy. Nejprve to vypadalo nevinně, ale za chvíli se Zdeňce přitížilo a začala cítit, že něco není vpořádku. Přivolaná rychlá pomoc přijela brzy a velmi příjemná posádka sanitky Zdeňku ošetřila a odvezla i s kolem! My jsme byli trochu otřeseni příhodou, ale uklidnili jsme se s vědomím, že je naše kamarádka v dobrých rukou lékařů. Pokračovali jsme v cestě do Písečné a Jeseníku. Ujeli jsme celkem 70 km. Večer jsme si Zdeňku z nemocnice vyzvedli, už byla vpořádku a příští dny pokračovala s námi na cestách po Jesenicku.
příprava kol na cestu

vzhůru do Lázní Jeseník


Francouzský pramen

výhled z Lázní Jeseník na Jeseníky

u Arnoštova krmelce

u Javorníku

Vidnava

v restauraci Na Rynku


do Supíkovic


Pondělí 26.9.
Po včerejších počátečních výstupech na vrcholky a zážitku s vosou jsme usoudili, že musíme zvolit nenáročný program. Auty bez kol jsme jeli do Ramzové a odtud jsme se nechali vyvézt dvěma lanovkami na Šerák. Slunce pálilo jak v létě, a my jsme se rozhodli, že se nevrátíme do Ramzové, ale že půjdeme pěšky dolů do Jeseníku. Krásné výhledy do kraje jsme vychutnávali plnými doušky a tečku tomu dodala uzená žebírka přímo z udírny v restauraci u rybníka Bobrovník. Našlapali jsme 13 km. Nutno ještě dodat, že naši řidiči nás ráno dovezli do Ramzové, kam se museli pro auta k večeru vrátit. Ještě, že jsme nejeli všemi auty. Jedno zůstalo u chalupy, kterým se večer do Ramzové dopravili.
parkoviště v Ramzové

lanovkou na Šerák


na Šeráku


chata Jiřího na Šeráku


u zvoničky na Šeráku


pěšina ze Šeráku

Bobrovník


V úterý 27.9. jsme opět osedlali kola a jeli jsme krásnou cyklostezkou do Mikulovic a taky jsme zabrousili za hranice do Polska. Podél hranic jsme dojeli do města Zlaté Hory. Polévka v restauraci na náměstí nás měla posilnit na šestikilometrové stoupání k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné. Zda posilnila, nebo naopak, to nevíme, každopádně nám to nekonečné stoupání do vrchu dalo zabrat. Když už jsme si mysleli, že nemůžeme být daleko od cíle, pohled zpět na ujetou trasu nám vyrazil dech. Kostel, ke kterému jsme jeli, byl daleko za námi.Opravdu „ZA NÁMI“. Ještě kousek jsme v potu a za horkého slunce statečně šlapali dál a najednou byl kostel před námi a blízko. Silnice se tu kroutí, že ten optický klam nás docela dostal. I psychicky. Prohlídka okolí kostela nám pomohla ihned zapomenout na strasti při výstupu. Největší překvapení na nás čekalo, když se naše skupina od kostela chtěla dát na další cestu, dojela nás druhá skupinka s Luďkem v čele, o které jsme si mysleli, že na tak velký kopec ani nepojedou. Jsou kabrňáci. Prakticky nám byli stále v patách. Je to obdivuhodné a klobouk dolů. Od kostela jsme jeli společně na odbočku, která vedla na Zlaté Mlýny. Tou se dala Luďkova skupina a my ostatní jsme jeli na Rejvíz 778 m. n. m. To byl znovu trhák vzhůru. Ale nahoře pohledy a památkové domečky byly za odměnu. Ujeli jsme ten den 69 km a docela vyčerpaní jsme brzy zapadli do postele.
jez na Bělé

řeka Bělá

malá elektrárna na Bělé

peřeje pod jezem

kostel v Mikulovicích

památný tis v Mikulovicích

plody tisu červeného

Konradów v Polsku

šok!-náš cíl je za námi

a po chvíli-poutní místo P. Marie Pomocné

Luděk v čele druhé skupiny

cesta na Rejvíz-odpočívadlo Hříbek


na Rejvízu



Středa 28.9.
Dnes jsme se těšili na prohlídku přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Autem jsme jeli do Koutů n. Desnou se zastávkou na Červenohorském sedle, kam jsme vyvezli Zdeňku s Oldou, kteří pokračovali do Koutů na kole. Zpět se chtěli vrátit dříve, protože už dnes odjížděli do Jihlavy. Z Koutů jsme jeli lanovkou a z konečné lanovky jsme opět za horkého počasí vystoupali 4,5 km vzhůru k horní nádrži Dlouhé Stráně. Prohlédli jsme si vodní dílo a potěšili jsme se krásnými výhledy do širokého okolí umělého jezera. Ještě jednou jsme se tu potkali se Zdeňkou a Oldou. Rozloučili jsme se s nimi, protože oni už pak sjížděli dolů jinou cestou, než my. Dole na stanovišti jsme nastoupili do autobusu a odjeli na exkurzi samotné elektrárny na dolní nádrž. Prohlídka byla zajímavá a doporučujeme všem tohle technické dílo zhlédnout. Autobus nás opět zavezl do Koutů a my jsme se auty vrátili do Jeseníku. Našlapali jsme skoro 10 km.
ráno na Červenohorském sedle

jdeme k lanovce

Jeseníky

v dáli Praděd

dolní nádrž Dlouhé Stráně

hladina horní nádrže

u horní nádrže

lanovkou jedeme dolů

exkurze v elektrárně

hala generátoru

na hrázi dolní nádrže


Čtvrtek 29.9.
Zase měl být slunečný den, tak jsme osedlali naše věrné oře – kola a jeli jsme se trochu kulturně vyžít. Do Mikulovic vede krásná pohodlná cyklostezka (to už jsme zjistili v úterý), tak jsme se po ní vydali. Odbočka k Jeskyním Na Špičáku odtud není daleko. Jeskyně, které mají ve znaku srdíčko jsou zvláštní svými podzemními prostory. Chodby mají srdcovitý profil. Patří mezi nejstarší poznané jeskyně. O tom jsme se přesvědčili dochovanými nápisy na stěnách. Nejstarší byl z r. 1519.
Od jeskyní jsme jeli do Zlatorudných mlýnů v Údolí ztracených štol. Od sympatického pana průvodce jsme se dověděli a ze vstupenky přečetli, že: „Na řece Olešnici u města Zlaté Hory v místě zvaném Údolí ztracených štol, vznikl středověký hornický skanzen s funkčními exponáty, které připomínají dobu největšího rozkvětu města spojeného s těžbou zlata.“ Mohli jsme si vyzkoušet, jak se rýžuje zlato a potěžkali jsme si kilovou kostku zlata (úplně pravé nebylo, ale pro představu nám to stačilo). Moc se nám ve skanzenu líbilo. Abychom neměli málo historie a prohlídek, navštívili jsme ještě v České Vsi, (která byla na cestě do Jeseníku) Muzeum motocyklů. Tady jsme se přesvědčili, že hodně pamatujeme. Zavzpomínali jsme na motocykly, na jakých jsme jezdili v mládí. Nejen motocykly v nás vzbudily vzpomínky, ale stará rádia, dráťáky, televize, kočárky a další zajímavé – nám dost důvěrně známé předměty. Se vzpomínkami a konstatováním jak čas rychle letí, jsme se vyhoupli směle na kola a jeli do chalupy v Jeseníku. 50 km nám pro tento den už stačilo, o to více jsme měli zážitků.
Jeskyně Na Špičáku

v jeskyni


historický nápis z r.1883

Dračí vejce

Zlatorudné Mlýny

rýžování zlata

zařízení mlýna


1 kg zlata

Muzeum historických motocyklů


V pátek 30.9. jela celá naše výprava auty do Lázní Karlova Studánka. Nejprve jsme si prohlédli lázeňské budovy v krásném horském prostředí. V Pitném pavilonu jsme ochutnali uhličitou minerální vodu z pramene a pak jsme se vydali po naučné stezce Bílá Opava. Cestou nás doprovázel malý ptáček Skorec vodní, který nám vyprávěl na jednotlivých zastaveních zajímavosti naučné stezky. Náročná cesta nás vedla údolím s mnoha peřejemi a vodopády. Často jsme se vyhýbali spadlým starým stromům a vystupovali jsme vzhůru po vysokých schodech a žebřících. Prošli jsme 11 zastavení a došli jsme na Ovčárnu. Nejvyšší horu Jeseníků Praděd jsme odtud viděli docela blízko. Petrovy kameny jsme matně viděli v záplavě slunečních paprsků. Od Ovčárny jsme se nechali odvézt autobusem zpět do Karlovy Studánky a odtud auty do Jeseníku. Za sebou jsme měli pěších 11 km. Během dne se s námi rozloučili čtyři členové naší výpravy, kteří museli odjet z Jeseníku o den dříve.
Večer si zbývajících sedm obyvatel chalupy opeklo na dvoře v krbu špekáčky a zhodnotilo uplynulý, krásně prožitý týden.
lázeňský dům Libuše

Pitný pavilon

N.S. Bílá Opava

Bílá Opava

kaskády B. Opavy

pozůstatky vichřice

náročná cesta

vodopády B. Opavy



na Ovčárně

Petrovy kameny

večeře u krbu


V sobotu 1.10. byl pro nás v Jeseníku poslední den. Hned ráno jsme si sbalili, uklidili a po 10. hodině jsme odjeli do nedalekých jeskyní Na Pomezí. Jeskyně jsou přístupné od r. 1950. Tvorba krápníků zde stále probíhá, proto jsou to tzv. „živé jeskyně“. V jeskyních je nádherná sintrová výzdoba, plná fantazie. Útvary krápníků jsou nevšední a zvláštní.
Trochu zmrzlí z podzemní procházky (celoročně je tu teplota 8° C) a plni dojmů jsme nasedli do aut a vydali se k domovu. Po cestě jsme ještě navštívili Hanušovice, kde jsme v Pivovrské restauraci poobědvali.
sbaleno

barvy podzimu

Jeskyně Na Pomezí

ukázka z leporela


Náš týdenní pobyt skončil. Užili jsme si krásných chvil, výhledů a zážitků a zapomněli jsme na útrapy s vosou, na únavu při šplhání do kopců na kole i pěšky. Ještě mnoho jsme toho neprojeli, neprošli a neviděli. Snad někdy příště budeme po Jeseníkách objevovat další – nám ještě nepoznané krásy naší přírody.

| Autor: Jirka | Vydáno dne 07. 10. 2011 | 1955 přečtení |
| Počet komentářů: 14 | Přidat komentář | Zdroj: text: V. Veselá, foto: V. Veselá, J. Veselý, Z. Navrkalov |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server